Tance Hula
Hula je tanec doprovázený chvalozpěvem nebo písní. Byl vyvinut na havajských ostrovech původními obyvateli Polynésany, kteří zde žili. Píseň, nápěv či chvalozpěv se nazývá mele.
Existuje mnoho stylů a variant tance hula. Obecně je můžeme rozdělit do dvou základních kategorií. Starodávný styl hula, který se vykonával před tím než se Havajské ostrovy střetly se západní civilizací se nazývá kahiko. Je doprovázen nápěvem a původními hudebními nástroji. Hula, který je ovlivněný západní civilizací v 19. a 20.století se nazývá 'auana. Je doprovázena písněmi a moderními hudebními nástroji jako jsou kytara, ukulele nebo basa.
Názvosloví pro dvě hlavní další kategorie je začátkem k nahlédnutí do Hula lexiconu.
„Monarchy“ zahrnuje mnoho stylů, které byly vytvořeny a složeny během 19.století. Během této doby, kdy Havaj byla ovlivněna přílivem západní kultury došlo ke mnoha změnám, které ovlivnily tradiční havajské umění, včetně tance hula. "Ai Kahiko“ (což znamená po starodávném způsobu) jsou tance hula, které byly zkomponovány během 20. a 21.století, ale přesně dodržují původní stylistický obřad starého hula kahiko.
Hula se učí ve školách, které se nazývají hālau, učitel se nazývá kumu hula , kde kumu znamená zdroj vědomostí a znalostí. Tanec Hula je komplexní umělecká forma, ve které se používá mnoho pohybů rukou znázorňující aspekty přírody jako například základní Hula s pohyby kokosovníků (palem) nebo základní kroky jako třeba Kaholo, Ka'o a Ami.
Ačkoliv máme další tance, které pocházejí z dalších Polynéských ostrovů, jako například z Tahiti,Samoi, Tonga a Aotearoa ( Nový Zéland), hula je původní unikátní tanec náležící havajským ostrovům.
Hula kahiko (Hula Olapa)
Představení hula kahiko se provádí v národním sopečném parku na Havaji. Hula kahiko zahrnuje množství stylů a nálad od vážných a obřadných až po motivy lehkomyslné a frivolní.
Mnoho tanců hula bylo vytvořeno kvůli uctívání náčelníků a konaly se na jejich počest nebo pro pobavení. Vážná forma tance hula byla ovšem považována za náboženský obřad, který měl přísná pravidla. Jakožto slavnostní ceremonie se hula prováděla na heiau, chrámových terasách, kdy i drobná chyba během vystoupení se brala jako pokažení celého ceremoniálu. Taková chyba se dokonce považovala za nepříjemné znamení či zlý osud a mohla mít nepříjemné následky.Tanečníci, kteří se učili tanec hula samozřejmě během nácviku udělali mnoho chyb. Během učení byli odloučeni od ostatních a přijati pod ochranu bohyně Laka.
Obřad, který značil, že úspěšně zvládli tanec Hula, znamenal konec odloučení od ostatních. Hula kahiko dnes se tančí za doprovodu historických zpěvů a chorálů. Mnohé z nich jsou charakteristické strohostí, vážností, tradičními kostýmy a úctou k duchovním kořenům.
Zpěvy
Havajská historie je ústní historie. Byla kodifikována v rodokmenech a písních, které se učily nazpaměť přesně tak, jak šel čas. Vzhledem k nepřítomnosti písemného projevu, tento způsob byl jedinou možností, jak zajistit přesnost a posloupnost historických událostí. Písně popisovaly příběhy o vzniku, bájích, královstvích, lidech a důležitých událostech.
Nástroje
Ipu – tykvový buben
Ipu heke – dvojitý tykvový buben
Pahu – buben potažený žraločí kůží (považovany jako posvátný symbol)
Puniu – malý bubínek vytvořený z kokosové skořápky a potažený rybí kůží
Ili ili – ohlazené lávové kameny používané jako kastaněty
Uli uli – tykev ozdobená peřím, používaná jako chřestítko či řehtačka
Pu ili – bambusové paličky
Kala au – ozvučená dřívka
Řetízky z psích zubů, které mají tanečníci kolem kotníků, vydávají charakteristické zvuky
Kostýmy
Tradičním oděvem ženských tanečnic byla pau krátká sukně a jinak dívky tančily nahoře bez. V dnešní době se oděv pro tanečnice změnil. Jako známka okázalosti, pau je mnohem delší než obvyklá délka, která vlastně pouze obepínala boky. Návštěvníci dnes mohou vidět tanečnice zahalené v metrech “tapa”, které tím podstatně nabývají na objemu. Tanečnice také často nosí všelijaké dekorace jako například náramky, náhrdelníky, řetízky kolem kotníků a také ozdobné čelenky a přílbice.....”lei”. Tanečníci dříve nosili malo , bederní roušku. V dnešní době používají objemnou bederní roušku tvořeno mnoha vrstvami “tapa”. Též používají mnoho náramků, náhrdelníků a řetízků.
Přírodní materiály, ze kterých se vyráběly “lei” a které se nosily na představení se sbíraly v lese, ale samozřejmě až po modlitbách k bohyni Laka a k udobření lesních bohů. Lei a tapa, nošené na posvátný tanec hula se považovaly za prodchnuté posvátností tance a nesměly být po ukončení představení znovu použity. Obvykle se nechaly v malém lesním chrámu na počest bohyně Laka coby oběina.
Představení
Na rodinných oslavách a coby spontánní denní projev tanec Hula nebyl spojen s žádnými přesnými pravidly. Avšak pokud šlo o
oficiální představení před náčelníky, tak v tomto případě se jednalo o velice vážnou věc. Nejvyšší náčelníci obvykle cestovali v rámci svého území z jednoho místa na druhé. Každá navštívená oblast měla za povinnost zajistit ubytování, jídlo a zábavu pro náčelníka a jeho doprovod. Představení Hula bylo formou oddanosti a věrnosti, často však sklouzlo až poklonkování a lichocení náčelníkovi. Tanec oslavoval náčelníkův rodokmen, jméno a někdy dokonce i jeho genitálie (hula mai).
Posvátný tanec Hula oslavující havajské bohy byl nesmírně vážný obřad. Při všech těchto představeních nesmělo dojít k žádné chybě (to se považovalo za nešťastné a neuctivé). V případě návštěvy jiného náčelníka z jiného kraje se také na jeho počest předváděla Hula. To samé platilo v případě návštěvy nějakého důležitého západního hosta. Od těchto návštěvníků se dochovalo mnoho záznamů pocházejících z 18. a 19. století o tancích Hula.
Autor: z Wikipedia, the free encyclopedia, přeložil Petr Coka, © Masérská škola Drolma
Existuje mnoho stylů a variant tance hula. Obecně je můžeme rozdělit do dvou základních kategorií. Starodávný styl hula, který se vykonával před tím než se Havajské ostrovy střetly se západní civilizací se nazývá kahiko. Je doprovázen nápěvem a původními hudebními nástroji. Hula, který je ovlivněný západní civilizací v 19. a 20.století se nazývá 'auana. Je doprovázena písněmi a moderními hudebními nástroji jako jsou kytara, ukulele nebo basa.
Názvosloví pro dvě hlavní další kategorie je začátkem k nahlédnutí do Hula lexiconu.
„Monarchy“ zahrnuje mnoho stylů, které byly vytvořeny a složeny během 19.století. Během této doby, kdy Havaj byla ovlivněna přílivem západní kultury došlo ke mnoha změnám, které ovlivnily tradiční havajské umění, včetně tance hula. "Ai Kahiko“ (což znamená po starodávném způsobu) jsou tance hula, které byly zkomponovány během 20. a 21.století, ale přesně dodržují původní stylistický obřad starého hula kahiko.
Hula se učí ve školách, které se nazývají hālau, učitel se nazývá kumu hula , kde kumu znamená zdroj vědomostí a znalostí. Tanec Hula je komplexní umělecká forma, ve které se používá mnoho pohybů rukou znázorňující aspekty přírody jako například základní Hula s pohyby kokosovníků (palem) nebo základní kroky jako třeba Kaholo, Ka'o a Ami.
Ačkoliv máme další tance, které pocházejí z dalších Polynéských ostrovů, jako například z Tahiti,Samoi, Tonga a Aotearoa ( Nový Zéland), hula je původní unikátní tanec náležící havajským ostrovům.
Hula kahiko (Hula Olapa)
Představení hula kahiko se provádí v národním sopečném parku na Havaji. Hula kahiko zahrnuje množství stylů a nálad od vážných a obřadných až po motivy lehkomyslné a frivolní.
Mnoho tanců hula bylo vytvořeno kvůli uctívání náčelníků a konaly se na jejich počest nebo pro pobavení. Vážná forma tance hula byla ovšem považována za náboženský obřad, který měl přísná pravidla. Jakožto slavnostní ceremonie se hula prováděla na heiau, chrámových terasách, kdy i drobná chyba během vystoupení se brala jako pokažení celého ceremoniálu. Taková chyba se dokonce považovala za nepříjemné znamení či zlý osud a mohla mít nepříjemné následky.Tanečníci, kteří se učili tanec hula samozřejmě během nácviku udělali mnoho chyb. Během učení byli odloučeni od ostatních a přijati pod ochranu bohyně Laka.
Obřad, který značil, že úspěšně zvládli tanec Hula, znamenal konec odloučení od ostatních. Hula kahiko dnes se tančí za doprovodu historických zpěvů a chorálů. Mnohé z nich jsou charakteristické strohostí, vážností, tradičními kostýmy a úctou k duchovním kořenům.
Zpěvy
Havajská historie je ústní historie. Byla kodifikována v rodokmenech a písních, které se učily nazpaměť přesně tak, jak šel čas. Vzhledem k nepřítomnosti písemného projevu, tento způsob byl jedinou možností, jak zajistit přesnost a posloupnost historických událostí. Písně popisovaly příběhy o vzniku, bájích, královstvích, lidech a důležitých událostech.
Nástroje
Ipu – tykvový buben
Ipu heke – dvojitý tykvový buben
Pahu – buben potažený žraločí kůží (považovany jako posvátný symbol)
Puniu – malý bubínek vytvořený z kokosové skořápky a potažený rybí kůží
Ili ili – ohlazené lávové kameny používané jako kastaněty
Uli uli – tykev ozdobená peřím, používaná jako chřestítko či řehtačka
Pu ili – bambusové paličky
Kala au – ozvučená dřívka
Řetízky z psích zubů, které mají tanečníci kolem kotníků, vydávají charakteristické zvuky
Kostýmy
Tradičním oděvem ženských tanečnic byla pau krátká sukně a jinak dívky tančily nahoře bez. V dnešní době se oděv pro tanečnice změnil. Jako známka okázalosti, pau je mnohem delší než obvyklá délka, která vlastně pouze obepínala boky. Návštěvníci dnes mohou vidět tanečnice zahalené v metrech “tapa”, které tím podstatně nabývají na objemu. Tanečnice také často nosí všelijaké dekorace jako například náramky, náhrdelníky, řetízky kolem kotníků a také ozdobné čelenky a přílbice.....”lei”. Tanečníci dříve nosili malo , bederní roušku. V dnešní době používají objemnou bederní roušku tvořeno mnoha vrstvami “tapa”. Též používají mnoho náramků, náhrdelníků a řetízků.
Přírodní materiály, ze kterých se vyráběly “lei” a které se nosily na představení se sbíraly v lese, ale samozřejmě až po modlitbách k bohyni Laka a k udobření lesních bohů. Lei a tapa, nošené na posvátný tanec hula se považovaly za prodchnuté posvátností tance a nesměly být po ukončení představení znovu použity. Obvykle se nechaly v malém lesním chrámu na počest bohyně Laka coby oběina.
Představení
Na rodinných oslavách a coby spontánní denní projev tanec Hula nebyl spojen s žádnými přesnými pravidly. Avšak pokud šlo o
oficiální představení před náčelníky, tak v tomto případě se jednalo o velice vážnou věc. Nejvyšší náčelníci obvykle cestovali v rámci svého území z jednoho místa na druhé. Každá navštívená oblast měla za povinnost zajistit ubytování, jídlo a zábavu pro náčelníka a jeho doprovod. Představení Hula bylo formou oddanosti a věrnosti, často však sklouzlo až poklonkování a lichocení náčelníkovi. Tanec oslavoval náčelníkův rodokmen, jméno a někdy dokonce i jeho genitálie (hula mai).Posvátný tanec Hula oslavující havajské bohy byl nesmírně vážný obřad. Při všech těchto představeních nesmělo dojít k žádné chybě (to se považovalo za nešťastné a neuctivé). V případě návštěvy jiného náčelníka z jiného kraje se také na jeho počest předváděla Hula. To samé platilo v případě návštěvy nějakého důležitého západního hosta. Od těchto návštěvníků se dochovalo mnoho záznamů pocházejících z 18. a 19. století o tancích Hula.
Autor: z Wikipedia, the free encyclopedia, přeložil Petr Coka, © Masérská škola Drolma
